Život tančí mezi stromy a létá nad městy... s lidmi míjí se.

Prosinec 2013

Zašlý rok

28. prosince 2013 v 17:55 | Ann~e |  Básně
Klid a mír,
kdo však ví, kolik bolesti?
kulka do srdcí kreslí
příběhy přátelství.

Spočinou
v poklidu mrtví i zrození,
nakonec neznají
nic a vše.
Snad Bohem stvořeni.

Objetí snů,
přátelství v naruči
zatančí
nakonec se smrtí
a rok, co se omývá,
ten rok, co končí.

Pravda a lež,
to, co se prolíná,
jediná hodina
matce tvé do klína
skočila, aby řekla:
,,Jsem sestrou toho,
který dnes odchází.
Jsem jeho koncem,
však umírám s ním."

A pak se otočí,
vteřiny
dokončí
a pláče
zašlý rok.





Ona

23. prosince 2013 v 20:30 | Ann~e |  Povídky
Nic dlouého, nic, co by tak moc souviselo. Jen malá tragédie života a toho, co nás zničilo, ničí, zničí...

Vlasy se vplétaly do větví stromů. Srůstala s lesem. Usmívala se, tak tichá, vzdálená všemu tady a teď. A pak se její oči rozezpívaly. Ty tóny byly malé. A vyrůstaly s kapkami krve. Stékaly po její tváři jako slzy, ale ona neplakala. Nikdy neplakala. A ani nebude. Zůstane zamotaná do těl stromů, vyryta do tváří těch, které potkala, spojena se zemí i vzduchem, ohněm a vodou. Bude životem smrti a smrtí života, příběhem, sílou, mocí, přírodou. Je tím, co přijde, tím, co bylo. Ona je.
A krev očí se nezastaví, už nikdy se nezastaví...