Prosím, berte rozhovor s nadsázkou, hlavně mé komentáře. :D
VAROVÁNÍ: Obsahuje známky bulváru!
Vcházím do pokoje a hledám Taychi. Když ji konečně najdu a usadím se, napiji se džusu a vytáhnu notýsek ,,Zdravím, tady bulvární časopis SP, vítejte u Taychi doma. Popiš nám svůj pokoj."
Taychi je lehce zaskočena, avšak bez dlouhého pemýšlení odpovídá:
,,Můj pokoj je asi 16 m2. jednu zeď mám světle švestkově modrou, naproti ní bílou, vedle ní réž býlou a druhé zeď, na které jsou dveře je také modrá ovšem zdobená bílou. Je to na vysvětlení složité. Za dveřma mám malou nástěnku, Na druhé straně ode dveří mám nízkou komodu a vedle ní v rohu postel, která se táhne až k psacímu stolu u celé modré zdi. vedle stolu je malá skříň s věšákem. a vedle skříně je místo. Naproti dveřím je okno, které zabírá prakticky celou zeď. Naproti stolu je skříňová stěna s vysunovácí postelí. Celý pokoj je laděn do modra. Mám tu modrý koberec. Dveře mají skleněnou výplň. Nikdo to asi nepochopí, ale máš to na co ses ptala," zasměje se.
Jsem lehce zaskočena a tak namítám:
,,Máte, já ti tykám vy mně vykáte. Tak tedy, něco trochu osobnějšího. Máte rodinu?"
Její obličej vypadá rozzuřeně.
,,Hele, budu ti tykat a pokud ti to vadí, tak můžeš jít vyslíchat někoho jiného" zasměje se chladným, bezcitným a ironickým smíchem. ,,Ano, mám rodinu. Mám mámu, tátu a nevlastní sestru. Sestra s námi už nebydlí a máma se s ní nepohodla. Táta a máma jsou rozvedení a táta s námi nebydlí, ovšem jezdím za ním. Zatím nikoho nemá. Bydlím s mámou a jsme štastní. Ale když se to vezme kolem a kolem, mám strašně rozrostlou rodinu jak z máminé tak z tátovy strany."
Raději již neodporuji.
,,Ach tak. Zajímavá rodina. Máte zvířata? Či přítele?" tázavě se k ní nakloním.
Dívka se ušklíbne a odpoví mi:
,,Zvířata nemám. Měla jsem čtyři roky pískomily, ovšem oba umřeli. Chystám se pořídit si potkanku. Přítele? Mám. Je stejně starý jako já. V řijnu to bude rok, co jsme spolu."
Usměji se takovým tím tupým úsměvem, co používají reportéři, když chtějí vypadat mile.
,,To vám gratuluji. Ve světě celebrit se proslýchá, že máte blog. Je to pravda?"
Zcela klidně mi odpoví:
,,Ano. Mám už rok blog. Je založen na adrese cinis.blog.cz"
Vytáhnu notebook a do vyhledávače zadám adresu jejího blogu. Po chvíli vzhlédnu opět k ní.
,,Ó! Jak tak na to koukám, ráda fotíte. Chtěla by jste se stát do budoucna fotografkou?"
Nyní na mne hledí z poza šálku nápoje, který si zřejmě donesla za chvíli mé duchanepřítomnosti.
,,Dost jsem o tom přemýšlela, ovšem došla jsem k tomu, že ne. Musela bych se hodně proslavit abych vůbec vydělala peníze. Focení mám jen jako zábavu. Momentálně bych chtěla být učitelkou češtiny a dějepisu."
To mě dojme.
,,Já jednu dobu taktéž chtěla být fotografkou, po vzoru svého dědy, ale došla jsem ke stejnému názoru, jako vy. A k tomu navíc, že ještě daleko raději píši a chtěla bych být spisovatelkou. A učitelkou, to je můj dlouhoetý sen. Takže... proč zrovna čeština dějepis?"
Povzdechne si.
,,Mám ráda český jazyk a nejen jako předmět. Ráda čtu a baví mě zkoumat různé významy a tak. Dějepis protože se ráda učím o historii. Když mě to chytne, ráda si na internetu a v knihách hledám různé věci z historie. Takže proto. Navíc nesnáším předměty v kterých se počítá."
A nyní nečekaná otázka.
,,Myslíte si o sobě, že jste chytrá?"
Zcela nevzrušeně na ni odpovídá:
,,Nebudu vám lhát že nejsem sebevědomá, ale ano, myslím si že jsem chytrá. Určitě chytřejší než některé děti v mém věku. Ono když jsem byla jako malá u psycholožky, řekla mámě že budu nadměrně inteligentní a dominantní," zasměje se.
No, nedostatkem sebevědomí netrpí, to má pravdu.
,,Ach, krásně, gratuluji :-) Máte ráda cukrovou vatu?"
Zní lehce posmutněle.
,,Ne. Sice mi chutná, ovšem vždy je mi po ní špatně."
*Pártečekvhvězdičkách*
,,Aha. A co létání?"
Naprosto realistická odpověď.
,,Nikdy jsem nelítala, takže netuším."
Tentokrát pro změnu vzdychám já:
,,A chtěla by jste to umět?"
Jasně, překvapivě a stručně:
,,Ne."
Změníme téma.
,,Co si myslíte o tomto videu?" natáčím na ni svůj notebook.
(Pro čtenáře našeho papírového či internetového bulvárního magazínu SP: video naleznete na této adrese: http://www.youtube.com/watch?v=-jXvuEIiNk4, Za tip děkujeme Tatarkaz)
Vtipné, originální. Konečně.
,,Odkdy trpaslíci točí raperský videa?"
Uchechtnu se:
,,Netuším, asi od doby, co přišel pan Mareš. Mimochodem, je asi stejně slavný jako vy!"
Vypadá skoro jako by byla uražená
,,To je možné, ovšem já ho moc nemusím."
A nyní nejdůležitější otázka celého rozhovoru:
,,Já také ne. Cítíte se být bláznem?"
Je nad věcí.
,,Já nejsem blázen,to jen moje okolí je moc mračící se."
Usměji se.
,,Nádherný přístup. Zalíbil se mi váš náad na citáty. Co mi o něm můžete říct? Jak vás to napadlo?"
Začíná vypadat znuděně. Musím přidat.
,,Vlastně už ani nevím, jak jsem se k tomu nápadu dostala. Můžu vám říct, abyste si přečetli pravidla. Je to projekt do kterého se může zapojit každý, pokud mu vyhovuje danné téma."
Mžourám na ni z poza imaginárních brýlí, které vlastně ani nemám(což je pochoitelné, jelikož jsou imaginární).
,,Poznala jste díky internetu nějaké nové známé a přátele? Pokud chcete, tak koho?"
Trochu se jí zvedla nálada:
,,Ano. Internet mi pomohl najít přátele. Znám přes internet plno lidí a s některými se pravidelně setkávám. Třeba Bels(clamor.blog.cz) zvaná Šárka. S tou půjdu po třetí ven. Nebo i svého přítel, toho jsem poznala přes jednoho kámoše přes skype," zasměje se. Opět.
Kývnu.
,,To je milé. Píšete ráda?"
Pokrčí rameny, ale přeci jen mi odpoví. Tak mě napadá, co z citátů udělat největší celebrity show?
,,Záleží co. Píšu si ráda s lidmi, ráda píšu anglicky, protože to mi jd elépe než mluvit. Ráda bych psala povídky, ale jsem na to moc líná. Zůstávám u psaní názorů, psaní poznámek ve škole. Baví mě psát ručně, nikdy bych si do školy netbook nebrala," a samozřejmě se zasměje.
Nezbývá mi než souhlasit.
,,No, to já také ne. Takže nakonc nám popište svůj blog."
,,Můj blog je takový deníček. Nevyvolávám fotky, takže je tam dávám stejně jako bych si je tam lepila. Píšu své názory na různé věci. Z názorů je jasně vidět že jsem ještě prtě. Deníčkuju. Povídky se chystám dopsat, ovšem termín neznámý. Naruto povídky přece nikdo nečte. No, dále snad že....dělám i grafiku, ovšem v poslední době není pro koho. Každý si na blogu najde něco svého, proč by ke mně chodil. To je vše o blogu," usměje se. Konečně změna!
Tak tedy... už se jen rozlučit. Hurá!
,,Děkuji za rozhovor a nashledanou!"
,,Jsem ráda, že jsem mohla odpovídat na otázky. A pokud se najde někdo, kdo by chtěl dělat se mnou rozhovor, stačí říct. Nebo pokud byste chtěli, abych rozhovr udělala já s vámi. Děkuju . Taychi."
jiridolejs | 
ghahaha >D